Hůlkové zákony

Hůlky jako magické předměty pochopitelně mají i svá pravidla a zákonitosti, jimiž se řídí a jimiž se musí řídit i kouzelníci ve vztahu k nim. Bývají označovány jako hůlkové zákony.

Elementární zákony

Jak již bylo nejednou zmiňováno, to hůlka si vybírá kouzelníka. Není přesně známo jak, ale kouzelník musí volbu hůlky akceptovat. To je ten nejzákladnější zákon hůlek.

Hůlka a kouzelník spolu procházejí vzájemným sbíráním zkušeností. Hůlka se učí od kouzelníka a kouzelník se učí od hůlky.

Kouzelník je schopen seslat svou čaromoc skrze jakoukoliv hůlku, ať už je jeho či nikoliv. Nicméně nejlepších výsledků kouzelník dosáhne vždy tam, kde je nebližší vztah mezi hůlkou a kouzelníkem.

Hůlka může být vyhrána od jejího majitele v souboji a jenom tehdy se věrnost hůlky může změnit k novému majiteli. Pakliže však hůlka nebyla opravdově vyhrána, nebude v rukou nového majitele fungovat tak, jako kdyby byla jeho vlastní hůlkou.

Priori Incantatem

Pakliže se proti sobě postaví dvě hůlky se stejným jádrem pocházejícím ze stejného zdroje (například obsahují-li obě žíni ze stejného jednorožce) nemohou být nuceny bojovat jedna proti druhé. Nemohou proti sobě správně fungovat. Ve výjimečných případech dokonce může nastat situace, že se mezi nimi vytvoří zvláštní spojení. V něm pak jedna hůlka přinutí druhou hůlku, aby vydala všechna svá kouzla, která učinila, ovšem v opačném pořadí. Podobně jako kouzlo Prior Incantato přinutí hůlku ukázat jaké bylo její poslední kouzlo, v tomto spojení jedna hůlka přinutí druhou ukázat postupně všechna kouzla a to až do bodu přerušení spojení mezi nimi.

Jakmile se však takto dvě hůlky spojí, budou již pak znát jedna druhou a mohou na sebe reagovat i bez vůle jejich vlastníků, nebo přinejmenším vítězná hůlka (ta, která přinutila tu druhou svá kouzla vydat) je schopná takto reagovat na hůlku druhou.